Napsal(a) Lukáš Pavlica
Ačkoliv si brněnský orchestr Ensemble Opera Diversa připomněl středečním koncertem (29. března 2023) v sále Konventu Milosrdných bratří 20. výročí svého „oficiálního“ působení, hlavní téma večera Lamento souznělo s blížícím se pašijovým týdnem. V rámci předvelikonočních „nářků“ zazněly hned dvě premiéry – první české provedení skladby Tuireadh pro klarinet a smyčce skotského skladatele Jamese MacMillana a světová premiéra (za přítomnosti skladatele) Rex tremendae majestatis pro smyčce a zvukovou stopu Vladimíra Franze, který dílo zkomponoval přímo pro Ensemble Opera Diversa. Orchestr vedla dirigentka souboru Gabriela Tardonová. Jako sólisté vystoupili Milan Paľa (tentokrát na violu) a klarinetista Jiří Mráz.
Ačkoliv všechna díla, která v rámci koncertu zazněla, spadala do škatulky „soudobá hudba“, Tuireadh (název lze přeložit jako rekviem a je dedikovaná obětem havárie na ropné plošině Piper Alpha v roce 1988) pro klarinet a smyčce Jamese MacMillana přece jen představovalo výraznější dramaturgickou odchylku. Nejenže se jednalo o jedinou skladbu, která obsahovala klarinet, ale také samotný kompoziční jazyk je při srovnání s ostatními skladbami výrazně odlišný. Zatímco zbývající díla přináší hudební materiál spíše v „horizontální rovině“, Tuireadh je melodicky statičtější, avšak vertikálně – či lépe „prostorově“ – bohatší. Základem se stává interval a práce s výrazem je v Tuireadh často mnohem zásadnější než samotný melodický průběh. Právě výrazová bohatost a zaměření na vyselektované intervaly či osamocené tóny klade nemalé nároky na technické a dynamické nastudování klarinetového partu. Jiří Mráz jej nicméně interpretoval s naprostým technickým přehledem a širokým – a mnohdy záměrně ohlušujícím – dynamickým rozsahem. Smyčcový orchestr pod vedením Gabriely Tardonové tvořil druhou půlku mozaiky, která bezchybně kontextualizovala klarinetový part. Divoké a náhlé změny nálad, stejně jako řezavé plochy přes sebe se převalujících dlouhých tónů pojila narůstající dynamika i expresivita skladby.
