Archiv autora: Jiri

Ve Štochlově mimořádně barevné instrumentaci takový prostor skutečně existuje a díky výtečným interpretům je přijímán téměř bez dechu. Pozoruhodný byl výkon klarinetisty Jiřího Mráze, který je schopen jak nejjemnějších dynamických odstínů, tak výrazné expresivity. (autor: Petra Čtveráčková, Opera Plus, 24.10.2016)

(…) Jako předposlední byl na koncertě představen rumunský skladatel Tiberiu Olah (nar. 1928) velmi náročnou Sonátou pro klarinet sólo (1970) v podání Jiřího Mráze. Skladba mne velmi zaujala virtuózním pojetím sólového nástroje. Po klasické expozici přijde provedení s využitím množství … Celý příspěvek →

CHRÁMOVÉ SÓLO pro sólový klarinet od Pavla Zemka je původně hudba pro soubor, který se věnuje improvizaci při liturgii. Autor rozvrhl skladbu do dvou částí: „První je reflexí chrámového prostoru, druhá je taneční stylizace prostoru vnitřního“. Jiří Mráz se při … Celý příspěvek →

Kompozicí Sněhy, popely od Tomáše Pálky koncert pokračoval. „Skladba pro sólový klarinet a recitátora je reakcí na básnickou tvorbu Zdeňka Volfa. … Klarinet a recitace vystupují z ticha a vytváří určitý dialog, ve kterém oba ‚říkají‘ totéž, každý však svou … Celý příspěvek →

Chrámové sólo pro sólový klarinet Pavla Zemka (1993) mě zaujalo především díky momentální a skvělé interpretaci Jiřího Mráze. (A tempo revue – Marek Kopelent  3.3.2008)

Jeden jediný člověk dokázal udržet linii celého onemanshow. Nepotřeboval k tomu prakticky nic a přece vytvořil naprosto dokonalou imaginaci bytu, ulice, zbabělství, neštěstí, nesmělosti, radosti i snění. Doprovázen živou hudbou klarinet a kontrabas (Jiří Mráz a Martin Zpěvák) zavádí diváky … Celý příspěvek →

Příběhy svého chlapce (či svého vlastního chlapectví?) hraje Švejda ve svižném tempu. Oporou mu jsou vynikající hudebníci – Petr Wajsar, Jiří Mráz a Martin Zpěvák, kteří hru doplňují zvukově, rytmizují ji a zároveň dotvářejí atmosféru jednotlivých mikrosituací. V představení Švejda … Celý příspěvek →

Ponoření díla do tiché dynamiky s převahou pianissim, echotónů apod. ozvláštnilo i samotnou kompozici, která možná až poněkud příliš kotví v quasi chorálové technice lineárního i tektonického myšlení. Ač to nebývá zvykem, dovolila bych si na závěr odbočit k jinému … Celý příspěvek →